Informace pro pacienty
Obecný úvod do diagnostiky DMP
Dědičné metabolické poruchy jsou definovány jako geneticky podmíněné enzymopatie. Látková přeměna je tvořena množstvím metabolických dějů, z nichž je každý katalyzován určitým enzymem. Geneticky podmíněná porucha enzymatické aktivity je způsobena změnou v uspořádání purinových a pyrimidinových basí DNA, což následně vede k porušení sekvence aminokyselin v příslušném enzymu. Enzym pak má sníženou katalytickou schopnost a nebo je nefunkční.
Třídění DMP podle prvních klinických příznaků
Akutní začátek závažných metabolických odchylek v novorozeneckém věku má často velmi stereotypní klinický obraz, který může imitovat septický stav, RDS syndrom, srdeční selhání či akutně probíhající postižení CNS. Většinou dominují nespecifické příznaky jako letargie, koma, křeče, hypotonie, nechutenství, zvracení často spojené s výrazným váhovým úbytkem a hepatomegalie. Některé poruchy mají známky jaterního onemocnění jako ikterus, hepatomegalie, jaterní selhání, ascites, otoky a krvácení z poruchy koagulace. Tyto příznaky se mohou objevit již několik hodin až týdnů po narození zdravého novorozence s negativní prenatální i perinatální anamnézou.
Pozdní začátek metabolické poruchy je popsán přibližně u třetiny pacientů s DMP. Bezpříznakový interval může být delší než rok, ale může trvat i do školního věku nebo dokonce do dospělosti. Při první atace nemoci může dojít k úmrtí pacienta z ne zcela jasné příčiny nebo naopak ke spontánnímu zlepšení. Mezi jednotlivými atakami, které po sobě následují v různých časových intervalech, mohou být pacienti bez klinických příznaků. Důvodem vzniku akutního stavu jsou obvykle infekce, teploty, nedostatečný kalorický příjem, poruchy hydratace a nebo příčina zůstane nejasná. Typickým příznakem jsou poruchy vědomí, které mohou být spojeny s neurologickým nálezem, křečemi nebo intrakraniální hypertenzí. V některých případech se vyskytují poruchy vědomí bez dalších neurologických příznaků ovšem s biochemickými patologickými nálezy: metabolickou acidosou, hyperamonemií, hypoglykemií. Z dalších klinických projevů DMP s pozdním začátkem jsou rekurentní ataky ataxie, jaterní koma s hepatomegalií a psychiatrická symptomatologie.
Chronické symptomy s progresí můžeme rozdělit na zažívací, neurologické a svalové. Mezi příznaky z postižení zažívacího traktu se nejčastěji vyskytují anorexie, chronické zvracení, chronické průjmy a neprospívání. Chronické neurologické příznaky zahrnují psychomotorickou retardaci, křeče, postižení CNS a sensorineurální defekty. Svalové příznaky jako hypotonie, myalgie, ponámahová slabost, snížení svalové síly a hmoty jsou nejčastěji popisovány u mitochondriálních onemocnění, poruch oxidace mastných kyselin a glykogenóz.
Specifické patologické nálezy, které jsou diagnostikovány u různých systémových poruch (např. kardiomyopatie, alopecie, angiokeratosa, nefrolitiasa, katarakta, retinis pigmentosa, osteoporosa, atd.), mohou být typickým nálezem pro velké množství různých metabolických poruch. Důležitou informací, která určí možnou skupinu onemocnění, je věk pacienta v době prvních příznaků.
Správná diagnóza DMP je velmi důležitá.
Správně vedená léčba může upravit akutní stav a předejít chronickému postižení. Léčba může zmírnit některé příznaky, i když určitý stupeň poškození může být již ireversibilní.
Jestliže léčba neexistuje nebo je neúspěšná, pak určení diagnózy pomůže rodičům vysvětlit podstatu onemocnění a její prognózu. Známá diagnóza snižuje zátěž pacienta a rodiny při jinak stále probíhajícím diagnostickém procesu.
Stanovení diagnózy umožní určit genetickou prognózu i možnosti prenatální detekce a může tak ovlivnit rozhodnutí rodičů o budoucím těhotenství.
Základem správné diagnózy je podrobná rodinná a osobní anamnéza. Podezření na možnou DMP by měl vzbudit příbuzenský vztah rodičů, nejasné úmrtí sourozence v novorozeneckém věku, porod mrtvého plodu, opakované spontánní aborty, náhlé zhoršení stavu při změnách v dietě, při hladovění nebo při zátěži. Patologické výsledky základních biochemických testů a nevyjasněný klinický stav pacienta jsou indikací k vyšetření DMP.
U dětí se závažným průběhem nemoci a podezřením na DMP se odebírají vzorky ke speciálním vyšetřením již společně se základními biochemickými testy. Ve vzorcích odebraných v akutních stavech je větší pravděpodobnost průkazu patologických metabolitů a tím i větší možnost stanovení správné diagnózy.